Žebrák
Žebrák
Za svitu měsíce stařec se prochází,
v tichu ulice vzpomínky nachází.
Vzpomíná na dětství, kdy uměl se smát,
vzpomíná jak kdysi, nemíval hlad.
Myšlenky zabloudí k mámině zástěře,
z kuchyně zavoní prostřená večeře.
Dávno jíž zapomněl, jak příbor se drží,
po jeho tváři stékají slzy.
Plakal již mnohokrát, když blízké své ztrácel,
osud jak kat, život mu kácel.
Teď leží tu v rohu , k nebi se dívá,
vzpomíná, že v srdci sídlila víra.
Dávno již přestal v cokoli věřit,
z oblohy začíná pomlu sněžit.
Plamínek života brzy už dohoří,
ulice do tmy se zase položí.
Vzpomněl si modlitbu, řekl pár vět,
pak žebrák opustil tenhleten svět.
Komentáře (4)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
Jedna z mnoha básní, která se mě zalíbila. Taky tě vítám na Literu :o) Ď
28.07.2006 13:52:00 | Cryoman
Tenkrát se mi staršně moc líbila, teď jsem ji úplně prožila. Je krásná. Máš talent, dívej se častěji na zprávy, mám tě moc ráda bráško
04.11.2005 11:37:00 | Sunny
Z vyššího tlaku slušného chování jsem povinen Ti sděli, že na Tvé pozvání jsem navštívil báseň Žebrák a dal jí za 100%. Teď vážně: Děkuji, že si mi napsal komentář k mému Bufeťákovi, ale je to básnička, kterou jsem schválně napsal tak trochu ujetě, abych nadlehčil ten samotný děj. Už vlastně první rým: "Z duše máš roztrhlou botu" - je ttrochu nesmyslný. Ale tvůj Žebrák, byť je smutný, je kvalitní dílo ! ;-)
26.09.2005 19:10:00 | Antiseifert
je to smutnyyyyy =(
nevim co na to napsat....
opet nadherne napsany.... =)
28.08.2005 20:55:00 | Světluška =)