Judie

Dnes jsem ji poprvé viděla,
ze zrcadla na mě hleděla.
Usmála jsem se na ni,
ale ona spustila...

Proč se usmíváš?
Copak nevíš jak mi je?
Proč se na mě díváš?
Nejsem zajímavá.

Chtěla jsem být milá,
ale ta holka mě hnala pryč.
studenýma rukama mě chytila
a řekla mi jen: "Křič!"

A já ječela jako nikdy.
Bolelo mě v krku,
vzduch mě studil.
Ale křičela jsem jako o život.

O ten svůj
O ten její
O náš,
který nikdo nepochopí.

Po chvíli mě pustila
a řekla: "Běž!"
ale já už nechtěla
vzlykala jsem: "Lžeš!"

Nechtěla jsem ji tam nechat
samotnou, v zrcadle stracenou.
Bála jsem se o ni,
strach se mnou házel ze strany na stranu.

"Neboj, budu s tebou,
ať půjdeš kamkoliv."
Věřila jsem jí a od té doby
ji vidím ve všech zrcadlech a výkladních skříních.

Tu malou holku,
která mě zná,
nemusí se ptát
a klidně pohladí.