tréma

Jdu pomalým krokem váhavým
Do jámy lvové mířím
Bojovat v boji dávno prohraným
Strach paniku mi v mysli šíří

Duše odešla z těla mého
Přesto však žiji dál
Jsem bez duše, vzhledu mdlého
Je ve mě zvláštní žal

Budou mě sledovat stovky očí
A čekat až chybu udělám
Bojím se, že svět se se mnou zatočí
A já nebudu vědět, co dělat mám

Žaludek se svírá v divné křeči
Já vím, že to zvládat přestávám
Uvnitř mě někdo brečí
Svůj hlas již neovládám

Slzy už zastavit nemůžu
Začínají stékat mi po tváři
Svůj strach již nepřemůžu
Mysl už nedokážu rozzářit