Naděje?

Záclona tě s větrem v zádech
pohladí jemně do tváře,
máš strach,
nemáš dost kuráže.

V tvých očích vidím hvězdy,
jiné a přeci stejné - jako ty na nebi.
Bojíš se cizích pohledů,
že tvý tělo zkamení.
Jako Lotova žena,
co koukala kam nemá.

Podívej se vzhůru,
jedna hvězda k zemi padá,
zavři oči, něco si přej,
jsi tak mladá.

Hvězdný prach ti zlíbám z řas
i z čela poznamenaného starostmi.
Já vím jak se to dělá,
všichni jsme lidskými bytostmi.

Přestaň se slzami,
máš obličej celý slaně ulepený,
jen tiše naslouchej a kráčej světem,
já přijdu a vše se změní.