Malými krůčky

Poznávám svět malými krůčky.
Není to dávno, co mé ručky,
svíraly v dlaních koníka.
Pak roztoče ho na provázku,
dal jsem své dětství v sázku,
když koník letěl kdovíkam.

Chce se mi plakat i smát se.
U plotu, v listí na zahrádce,
našel jsem svého koníka.
Domů ho nesu v náruči,
nic pro mě není cennější.
Slzy jak hrachy polykám.

Pryč jsou ta léta, jsem veliký.
Zbyly jen báječné vzpomínky,
barva se smyla z koníka.
Můžu jen tiše vpomenout,
opít se krásnou představou.
Proč ten čas tak rychle utíká...?