Trhala lístky...

Trhala lístky sedmikrásek,
jeden je ano, druhý zas ne.
Vítr je do dálky odvane
a holé stonky za opasek.

Trhala lístky slunečnici,
co lístek to slza k zemi se snáší.
Leč mlčí, odpověď nepřináší
jen prohloubí smutné vrásky v líci.

Trhala lístky pomněnky,
bleďounce modré, jak oči její,
se jemné květy v prstech chvějí.
Rozliší skutečnost, sny, pouhé domněnky?

Trhala lístky kopretin,
mlčky - má mě rád? Nemá?
Na němou otázku odpověď němá
a v duši jeden velký stín.

Teď trhá lístky vodních řas
a tichounce rozmlouvá s rybami:
,,Vše zlé už je za námi."
Zní vodou její smutný hlas.