Vězení bez mříží

Neslyšný klapot po naleštěné podlaze
Spadající kamsi do sféry neurčita
Kde plíživé ticho neslyšně prozkoumává každý kout
Přesto ztratí se kde letní je den
Nejniternější hlasy dá mi zaslechnout
A dávný sen o zemi, kde svítá
S rozbřeskem vylétne ven
Neznajíc strachu, žalu či potíží
Když večer se snese, však vrací se zpět
Do svého vězení bez mříží

Na co čeká? Asi na proces
Snad nahrávaný na pásku
Kde chybí advokát, možnost se obhájit
Jen jeden směr –dovnitř- za slepým stádem
Výjev téměř jako z obrázku
Kde ke konci zlomil se štětec
Padal nezřízeným pádem
Jak život malíře visící na vlásku
Kde i kus prachu nadměrně zatíží
Stejně jen sen, co vrací se zpět
Do svého vězení bez mříží

Slova vzdálená snad světelná léta
Ta co se nevrátí, vede svoboda
Ne tam kde studená je zem
Tam, kde černá je i voda
Zabránit proniknout do mysli vzpomínkám
Na jaro a ten poslední sten
I ten je pryč, byl téměř jediný
Odešel, bez velkých potíží
A tak jsme zůstali jen sami dva
Já a mé vězení bez mříží