Ztracená víra

Jsou to asi dva roky,
Tenkrát bylo bídně.
Počasí za nic nestálo,
A on musel jet do Vídně.
Dal sbohem svý holce,
Prej že se brzo vrátí .
Ona stále čeká ..
On se nevrací .
Tak copak se s nim stalo ?
Proč se nevrací?
Čeká už tak dlouho,
Naděje pomalu ztrácí ..
Říkal , že jí miluje
Tak de teď sakru vězí?
Ona ho stále miluje na jeho úsměv myslí.
Jak se spolu líbali , bylo jim tak krásně.
Její srdce dostaly jeho milostný básně .
A teď tady sedí o dva roky zpátky.
Společnou fotku v ruce drží ,
ví že nic nejde vzít zpátky.
Autobus s nim se vysekal,
Kvůli strašný mlze .. do stromu to napral.
Všichni do jednoho byli na místě mrtví ..
Řasenka jí postupně po její tváří stejká ,
Neví co má dělat , … on byl její přítel ,
Ona ho měla ráda .. nechtěla ho ztratit ..
Byl by to skvělej táta ..
Plánovali budoucnost , se svatbou ,
S potomkama , ale teď je po všem,
Všechno ztratila ,..
Nejhorší na tom je , že ta holka jsem já …