Poznání nových tváří

Jsou mraky z nebe odváté
a oči naše září
čistotou
nálady společné
kdy souznění myšlenek
hladí po duši
v symbiózách propletených slov
které rtům tvarují úsměvy
a ruce přibližují
aby se dlaně navzájem pohladily.

Je krásný čirý podvečer
kořeněný křikem žab
kde v hebkém stínu náměstíčka
se slůvka mění v zlatý prach
kterým vyzdobila danou chvíli
a uspala bdící kohouty
na malou vteřinku
aby k ránu,
ránu času dali
a kokrháním
připomněli nový den
který vyžene
slzu z pod víček
ve smutku loučení.