Stíny minulosti

Proč už nejsme tím,čím jsme bývali,
když prvně na sebe se dívali,
za východu slunce první úsměv tkvěl,
radost ze zrození světa jsem jen měl.

Proč, při pohledu do zrcadla,
neznám svou tvář jako dřív,
už bylo dost hrám a sněním,
za lvím vábením zlatých hřív.

Proč bojíme se dívat zpět,
kde prožili jsme snad celý svět,
kruté zimy i jarní jas,
nemám nic než tady vás.

Proč neznáme se po těch letech,
když byli jsme jak jedno tělo,
ztratili se v těch malých dětech,
aniž by se nám to chtělo.

Proč už nejsme tím,čím jsme bývali,
temný vítr odvál ten náš čas,
stíny minulosti by zas stíhali,
ztracenou duši každého z nás.