Cvak, cvak

Cvak, cvak, cvak.
Naskládám je tam radši všechny,
i když vím,
že i jedna ta lesklá, malá věc
dokáže ukončit vše.
Cvak, cvak, cvak.
A je tam poslední.
Teď je všechny dám tam,
kam patří.
Nechci je použít hned,
ale je lepší, mít je připravené,
až se člověk rozhodne.
Pak stačí jen vzít
a tu malou lesklou včelku
pustit rovnou do hlavy.

A proč ne?
Je to tam horší než tady?
Tady kde umírají mí blízcí
a přátelé?
Tak proč to neudělat?
Vždyť vím,
že tam se zase potkáme.
A proč ne?
Nesnáším čekání třeba na autobus,
proč bych měl čekat na smrt?
Půjdu jí radši naproti.