víla

Nebýt jedné malé víly,
už bychom se neviděli,
v lese u studánky seděla,
do vody smutně hleděla,
dal jsem ji do vlasů
červenou růži,
dech se mi zrychlil,
měla hebkou kůži.
Tak jsem ji políbil,
pohladil po čele,
řek jsem ji neplakej,
na mě se usměj vesele,
víla se usmála mile,
byla to krásná chvíle,
já zjistil,že to není víla,
ale mladá holka roztomilá.