Takový je život..

Proč cítím zradu,
když ony za to nemohou.
Proč nepřímám radu,
abych přemohla zlost svou?

Proč je obviňuji jen?
Když já jsem pravý viník.
Nesnáším tento den,
protože stál při nich.

Protože i když do očí jim sníh létal,
vyšlo jim to, "mým" kamarádkám.
Jen mě sněhový vítr naději vzal,
přifoukl celý den v hádkách.

Slova kolem mě létají,
jako ten sníh...
Zbytečně mi omluvy zkládají,
nemůže za to ani jedna z nich.

I když toto vím
a štěstí jim přeju.
Toho pocitu se nezbavím,
potichu kleju.

:Ony se jen chytly příležitosti,
nemám jim to za zlé.:

Ale přesto mi připadá,
tak hrozně,
hrozně moc nefér,
že zrovna já dnes nebyla ve škole!!!