Anděl

Kopali do hlavy
malého anděla,
takové bezpráví,
jistě ho bolela.

Největší smutek však
ležel mu na srdci,
že mu tam nikdo pak
nepřišel pomoci.

Zmlácený do krve,
belhal se stále vpřed,
není to poprvé,
není to naposled.

Nemlaťte anděly,
vždyť za nic nemůže,
nese Vám naději
a lásku bez tíže.

Pusťte ho do dveří,
ať sedne ke stolu,
ať duše uvěří,
že bude bez bolu.

Že se zas rozezní
na věži hodiny
a hříchům odzvoní,
budeš člen Rodiny.