Sklenka vína

Sklenka vína

Jedna sklenka a svět se točí,
jedná sklenka a pro Tebe mám oči.

Víno – sladké, červené,
růže – krásně rudá.
Není to krásně sladěné,
není to trochu nuda?

Ne, není…

Mým bělostným šatem krev se propíjí,
neznámý naproti ze sklenky upíjí.
V ruce dýku od krve drží,
pěje ódy, jak mi to sluší.

Přiloží mi sklenku ke rtům,
líbezný zvuk piána za námi.
Snad touha patřící mým snům?
Nebo odraz budoucnosti před námi?

Usměje se,
nesměle váhám.
Napije se,
pohledem ho žádám.

Vyslechne skromnou prosbu mou,
nebo mě nechá skonat?
To by bylo budoucností nemilou.

Osud naproti mně sedí,
do očí mi s úšklebkem hledí.
Sklenka vína, rudé růže
byly pro něj, mého muže.

Osud krutý jest,
s každým si zahrává.
Nebojí se zatít pěst,
v boji s námi vyhrává.