Ukřivděný kvítku

Kvítku modrý,
hlavu sklopenou máš.
Vše ale změní se,
až přijde tvůj čas.

Zatím mlčíš,
slzy v očích máš,
chlad okolo tebe,
mráz už nevnímáš.

Hle kamarád tvůj,
na pomoc ti jde
Slunce velké, horké,
brzy se rozžehne.

Slunce rozhání chmury,
je s tebou, a ty to víš,
ty hlavu obdivně zvedáš,
a mlha klesá níž a níž.

Teď už usmíváš se,
na celý pokořený svět.
Ať nyní stydí se on
a vidí tvůj nádherný květ.

A tak kvítku, pomněnko modrá,
vždy přítel na obzoru se objeví,
třebaže nečekáš to.
Snaž se tedy neklesnout a být vždy
připravená, paprsek ať vidíš.