Reportáž z Radonic u Kadaně

Útulná knihovna roztetelená hlasy,
zaplněná skupinkou pohodových lidí.

Poznávám ji hned - v té sluníčkové halence,
je to ta uprostřed - kamarádka moje - z Literu.

Pěkná baba - s jiskrným pohledem - co upoutá,
sametovým hlasem k přátelům promlouvá.

Nedostávají se mi slova, když popsat mám,
jak dotkla se mé duše a ulpěla v čase - ta atmosféra.

Vtáhla mě k sobě skupinka mimozemšťanů,
připadala jsem si jako ET - jenž našel rodnou planetu . . .