Hlas Ticha

Další ráno bez oddychu,
bez nálady,beze smíchu,
mé oči jen lesk svůj ztrácí,
nevidí ani ptáky na oblacích.

Mysl všechno kolem pomíjí,
to hlas ticha mě teď ovíjí,
myšlenky,s nimiž se čas vleče,
nikdo jim však snadno neuteče.

Švihají mě vztekle jak ostré břitvy,
pouštím se do předem prohrané bitvy,
čím více hledám,tím víc ztrácím,
námahou se už jen tiše kácím.

Je to jako šepot tisíce lidí,
každý z nich jen svůj názor vidí,
ten šepot už moc dobře znám,
ten řev,co slyším jen já sám.

To on mě kazí,mé druhé já,
schopnost ničit,to on má,
vládne chtíčem,lží a zlobou,
trestat mě chce krutou dobou.

Snad budu mít někdy tu sílu,
zařvat na něj z plných plic,
"Ty nejsi pánem,nejsi nic,
zmiz,ty zrůdo,už nikdy víc."