Gumové rukavice

Složím hlavu.
Pod imaginární střechu přírody.
To jste nikdy nezažili?
Že ne?
Jen zapomínáte.
Ach, jak rádi zapomínáte!
Jak se to zrovna hodí.
Však Vám vidím až do žaludku.
Chcete říct, co jste měli k snídani?

Můžeme se přesvědčit
o původu vaší zvrhlosti.
Tak strč prst skrz krk.
Líbí se vám to přirovnání,
že to bude,
jako by jsme vyložili karty?
Ale copak?
Snad jsem Vás nerozplakala?
Snad jste se nezamotali do svých lží?

Ale vždycky jste to tak chtěli.
Jen jste nevěděli.
Nevěděli, že to bude vypadat takhle.
Tak to máte.
Nejste ani první, ani druzí.
Neobsadili jste žádnou stupnici úspěšnosti.
Nebude žádné ocenění.
Jen Vám pár věcí došlo pozdě.

Tramvaj ale nestaví.
Ani na příští zastávce ne.
Kvůli nám ne.
Tak si o tom nech zdát.
Než Ti popřeju dobrou noc.

Osáháváš oblohu očima.
Přes sklo.
Taky se dotýkáš vzduchu.
V gumových rukavicích.
Že nehřejí?

To mě opravdu mrzí...