Hvězdný prach

Když koně větrní
námahou zpěnění
v nočním snění
tiše přichází,
pouze mlčíš –
- strachy?
Mluv prosím,
děsíš mne.

Když duše se
v masce šílenství
potutelně skrývá
a v noci kreslí
obrazy všední,
směješ se –
- máš radost?
To se nehodí.

Když krajáč,
k zemi se blíží
a ozývají se
vzlyky tiché,
brečíš taky -
- proč?
Střepy se
snadno lepí...

Když vyhořívá
hvězda tmavá
a popel z nebe
tiše sněží,
mračíš se –
- opravdu?
Neboj,
nebolí to.

Když poslové
Šedí a Černobílí
s křikem umírají,
svět opouštějíce,
klaníš se –
- ctíš je?
Není proč,
jen bolest
z nebes snesli.