Svoje tělo osídlit

Nad ránem všechna soudnost umlká.
ztrácím vůli a pudy se mnou zmítají
když srdce teď mi strachem vzlyká
a krokům steré směry štěstí skýtají

Kdo poví kam mám jít či raději
nezůstat na místě, kdo poradí!
Kdo poví zda nemám ztrácet naději
nebo ať ji raději ihned zatratím

Jsem tak stár ve svých jednadvaceti
byť nepoznal jsem dosud svět
z neznáma chci zvraceti
záplavy hořkých vět

Kdo přiřkne světu smysl, cíl
kdo řekne kudy v něm jít
nad živou mršinou se vznáší hýl
nad tělem co nechce žít

Dívám se na něj shůry, nevím co chce docílit
že leží v poušti bez vody a potravy.
Cítím že mám svoje tělo osídlit
a mám tak pocit otravy...