Osamělá dáma

Pohybem ruky setře slzu
klestící si cestu po její
tváři,ale ta nebyla jediná.
Postupně k ní se přidávali další
a ona jako osamělá dáma je stále
stírala.

Jako-by pro ně neexistovala cesta
dolů.Až jedna proklouzla.
Ta jedna malá slzička smutku,která
si cestu našla.Našla si cestu ke
svému srdci.Cestu ke všem lidem,
kteří jí opravdu milují,cestu
k těm,kteří jí věřili.

Zavřela dveře té osamělé dámě,
pomalu,ale jistě.Už marně bude
klepat.Všichni už totiž ví,jak
marnivá ta dáma dokáže být.

Ani já už jí do svého srdce
nepustím,protože na světě je tolik
lidí,kteří mě mají opravdu rádi
a kvůli ní jsem na ně zapoměla.

Už nechci...