Smůla

SMŮLA
Daniel Možnar

Já jsem Pepa Voříšek,
koupil jsem si kožíšek.
Byl to ale poděl,
hned se někam poděl.
Hledal jsem ho všude kolem, dokonce i v parku,
neviděl ho Jan Žižka, ni Johanka z Arku.
Vyseru se na to, domů už pundu.
Na druhý den v obchodě koupil jsem si bundu.
Tahle bunda byla jiná, nikam nezdrahala.
Pak přiběhla fena, bundu roztrhala.
Všichni lidi čuměli na mou díru v zádech.
Už se musím uklidnit - nádech, výdech, nádech.
Peří z bundy lítalo všude po městě.
Přišel fízl, dal mi flastra, hezky za dvě stě.
Začala mě moje smůla fakt už hodně srát,
tak jsem vešel do kostela, začal jsem se kát.
"Co jsem komu udělal? Za co mě Bůh trestá?"
Odpověděl: "Nejsi sám. Jsi jen jeden ze sta."
Tak jsem našel dalšího, dal jsem si s ním scuka
a jak já, tak i ten druhý prožíváme muka.
Povídal, jak na jednoho spadla z výšky skříň.
Rozmáčkla ho, střeva všude, o smolaře míň.
Založili klub smolařů, srazy každý čtvrtek.
Jeden říkal, jak šel po poli, pokusal ho krtek.
Povídal mi, ať se stavim, řeknu o své smůle.
Navrch vedly schody a já letěl důle.
Rozbil jsem si hlavu o skleněnou výlohu.
Prý si za to můžu sám, ať nemluvim o Bohu.
Narvali mi mozek zpátky, drátem zcvakli lebku.
Za odměnu, že jsem neřval mi dali samolepku.
Řekl jsem jim: "Seru na vás! Bolí to jak kráva!"
Oni jenom: "Uklidni se. Zloba není zdráva."
Proklínal jsem všechny lidi, dostala mě depka,
pár píchanců u srdce a pak mě klepla pepka.