Koncert

Koncert hlasů mám v sobě,

vřískaj,

nechtěj žít v týhle podivný, zvláštní době.

V době, kdy můžou řvát, jak chtějí,

nikdo si jich nevšimne.

Jen mně se uši chvějí.

Jen pokračujte, jen křičte dále,

já poslouchám,

jsem jedinej posluchač ve velkým koncertním sále.

Hlasy nahlas ječí,

pořád to slyším.

Každý hlas je něčí.

Koncert mě pohltil, vtáhl mě do dějě,

jsem v jeho moci,

ale zasáhnout do něj nemohu, není nadějě.

Tak odcházím ze sálu plného hlasů,

musím uvolnit místo dalšímu naivnímu posluchači,

kterej po mně najde jen pár vypadlých, zšedlých vlasů