Tak egoisticky

Samotné dny, utíkají, či snad se zastavily?
V krabici s uzavřeným víkem snad stojím?
A odpovědi v zlatou klec zavírám,
je jich tak málo.
Tak proč, otázky klást si mám,
stále a dokola?

Zhroucené hromádky, bez pevných základů,
vídím profilem oka, když hlavu k rameni přiblížím,
snad právě stavební kámen, nebyl nejlepší,
snad špatný materiál vybrán byl,
či propadlá záruka,
paragon na klid a mír upravil,
jen tak podle sebe ..

Mávnutí rukou, dávno již nestačí,
ignorace není na místě, řešení není žádné..
A slepota sahajíc po stěnách,
čeká, až ten kámen spadne ..
Ten základní pro pevnou konstrukci,
všeho …
tak egoisticky, jen pro mě ..

Tak egoisticky pro mě ..