Duše světa

Kudy jen kráčíš ty duše světa,
Že vidět tě nebylo už dlouhá léta?
Zřejmě sis vyšla v ty širé dálky,
Zatím si zaspala světové války.

Kudy se touláš když lidé křičí
a sílou atomu tvou Zemi ničí?
Kdy se zas vrátíš abys tu byla
A svůj lid dobrý od zlého kryla?

Kdy už se vrátíš a zastavíš závod,
Tu bitvu o moc a shodu náhod?
Byla by čest spatřit tvou podobu,
Když srdcem dobrým navracíš svobodu.

Svobodu lidem, chudým i bohatým,
Sytým či hladovým, oděným, nahatým,
Bílím či černým, červeným, žlutým
a tak jim pomoct před světem krutým.

Jen ty to dokážeš a nikdo jiný,
Lidé jsou sobečtí a nebo líní,
Pro druhé,cizí, prstem by nehli,
Hrabem jen pro sebe jak lačné šelmy!

Kupředu pašíci, ke svému korýtku,
Spíše než lidem jsme podobní dobytku,
A když jsme mocní a taky bohatý,
Druzí nám nesahaj snad ani po paty.

Co je to za tvora, když zabije souseda,
Za to že v garáži parkuje medvěda?
K čemu je majetek bez lidí kolem,
Jestli chceš tohle, jsi pro mě volem.

Jak lidé slušní mají zde žít,
Když za dobrý skutek budou je bít?
Pomoci chtějí a na sebe nedbají,
Za to však ostatní hroby jim kopají.

Ty, duše světa, můžeš nám ukázat,
Jak máme se domluvit, nikoli pohádat,
Za skutek dobrý děkovat vřele,
Jít příkladem ostatním a stanout v čele.

Zahájit nápravu dnešního systému,
Nadbytky ze svého darovat chudému.
A místo toho abychom šířili smutky,
Aspoň se pokoušet o dobré skutky.

Neházet druhým své klacky pod nohy
A za každou cenu je stahovat z oblohy,
Na místo pádu jim pomoct vyšplhat,
Než do svého koryta žrádlo si nahrabat.