Protekla’s mi náručím

Protekla’s mi náručím jak voda mezi prsty,
za okny svítilo mrazivé slunko a přece -
teplý vánek tvých rtů se jemně otřel o mé a
mně na nich zbyla chuť mořské pěny.
Do úsměvu zahalila’s „proplakané“ noci a
„puklé“ srdce hojíš bludnými půlnočními slůvky.
Hvězdný čas, ochránce míru tě nenechává spát,
v kolébce měsíce houpeš svoji srdeční výzvu a
nebo se v samotě svěřuješ blízkému zpovědníku –
měkkému pruhovanému polštáři.
Je to tak:
Jeden verš nedospaný,
druhý v hrsti probdělý!
Kde je klid pro duši, pro srdce, pro tělo?
Pod víčky si denně promítáš obrazy nočního kina.
Štěstí s lítostí a steskem
se střídají na plátně temnoty a
jsou občas nerudně přerušeny reklamou svědomí.
Další otázky:
Je to skutečnost? Vždyť je to tak neskutečné?
Bezdrátové spojení, ladění, souznění a – TEPLO!
Štípla’s svoje JA, abys zjistila, zda sníš a nebo bdíš!
Už je ti mnohem lépe.
Fakt se ti to nezdá!