Zrcadlo pravdy

Podívej..
lži v každém slovu,
pomluvy nás zdobí,
v nejednom srdci,
aspoň trochu bolesti,
kterou v nich zasel
někdo jiný,
třeba i nechtěně.

Poslouchej..
slyšíš hudbu srdcí,
když se děti smějí?
Zaslechneš radost,
nebo jsi zaujatý posluchač
bolesti?
Plač si, plač..

Dotkni se..
polož svou ruku
na tvrdou zem
a pociť, jestli tvé kroky,
dopadají správným směrem,
neuhýbají snad z cesty,
kterou jsi si vysnil?
Pryč se sny, hlavně jít s davem
a do duší rány sít..

Vidíš se v tom upřímném zrcadle?
Máš dobrý pocit?
Nebo se zase snažíš schovat,
před zrcadlem pravdy
a ponořit se do nevědomosti?