Rozhodnutí

Tvá tvář,
jen pro ni jsem žila,
jen o ní jsem snila,
jen po ní jsem toužila.
Jen v ní byla skryta veškerá intimita,
chlad i vášeň.
Jen ona dokázala být zdánlivou černobílou mazanicí,
jen ona byla ukrytá v slze stékající
po špinavé okenici.
Jen tvůj hlas dokázal být mocný,
ale plný naděje.
Jen on dokázal obejmout a pevně mě k sobě přivinout.
Byl neviditelný,
jako vše okolo tebe.
Byl však lehce hmatatelný a zranitelný
- jako já.
A teď najednou ona černobílá tvář zmizí,
když uslyším tvůj hlas.
Bolest nebo zklamání?
Samota či prázdnota?
Tvá tvář nebo tvůj hlas?
Vyber si!
Bez čeho dokážu žít?
Čeho se dokážu vzdát?
Ničeho!
Prosím, neodcházej….