Několikrát

Až pod stůl sehnout se,
to si zkus,
když noc si hřeje hady na prsou
a velkej vůz jim veze pomeje.
Stárnout z těch hrůz,
to není o co stát,
den je slavnostní,
jak oželenej takt
a budem ho hrát bez zlosti,
anebo s ní
ještě tolikrát.
Tak nevěš hlavu, stará,
poslouchej hodiny
a čekej, že dožijem se jara,
i když nám bláto cáká na bradu
... nejsme v tom jediný.