A co….ty?

Brečíš a zároveň se směješ,
zlatý medailon jen v rukou hřeješ.
Pochopilas rychle, pochopilas dobře,
že život není lehký a není ti tu dobře.

Máma-sotva týden mezi mrtvýma
a táta-sotva všimne si tě mezi živýma.
Sestra radši nemá na nic názor,
stará se o sebe, o přežití,o svůj vzor.

A kdo všímá si teď tebe?
Nikdo..ale to není důvod
abys šla za mámou do nebe
a další pohřední průvod…

…by táta,ačkoliv je sobec
nepřežil, lidi neřekli by „Blbec!“
Tvých sedmnáct teď neřeší útěk z tama
kde hrála jsi si v pěti s panenkama…