Dálka

Vidím dívčí oči,
ze kterých slzy stékají,
a přes to, že se tváří mile,
v hlavě vzpomínky běhají
a odkrývají krásné chvíle,
co neskutečně rychle skončily...
A nikdo za to nemohl...
Hodiny na střeše odbily,
odešel aniž by pomohl...

V její tváři zračí se touha
uniknout z tohoto města..
od lidí okolo...
přání téměř nemožné,
avšak jemu se to povedlo...

Ted daleko odtud,
kde studené vlyn o břeh bijí,
sedí chlapec, na nějž dívka myslí,
a poslouchá zvuky tajemné,
co s mořem z dálek přichází.

Usměji se při té představě,
dívka naproti se tváří stejně
a mně najednou dochází,
že ten obličej známý mi věrně,
je jen mým odrazem v zrcadle...