Dům v zatáčce

Ó ten výhled poetický!
Když čekám na můj bus.
Lidé chodí přes přechod
a obcházejí trus.
A vidím můj byt –
můj byt v té zatáčce.

Zdá se krásný, přenádherný.
Ano, zvenku krásný je.
Potíž ovšem jedna je
a tou je ten byt,
když jste nuceni v něm být.

Děs a hrůza jímá mě,
když plyn uniká z trouby.
My v bytě máme houby.
A smrad jde cítit v komoře.
I mezi námi to už vře,
pořád samé rozepře.