vzpomínka stáří
vzpomínka stáří
Anotace: Jako stařena vzpomínám, na celý život a chvíle prožité s maminkou, v podstatě celé stáří je o vzpomínání. A kdo ví, zda-li i po smrti člověk nebude vzpomínat.
pramínek bělavých popelných vlasů
jak já se před tebou starobo třasu
tvář moje vrásčitá jak kůra stromu
kéž bych se vrátila na chvíli domů
do míst kde zůstala poslední vzpomínka
k úsměvu který má jen moje maminka
pohlédnu do okna stále se blýská
jak se mi maminko po tobě stýská
chabnou mi kosti upadá morálka
a z oka stéká mi průhledná korálka
tělo mé rozmlely pařáty času
na cestu zpívá mi tisíce hlasů
v obětí s andělem vzpomínám dál
na celý život můj jenž byl mi dán
jak já se před tebou starobo třasu
tvář moje vrásčitá jak kůra stromu
kéž bych se vrátila na chvíli domů
do míst kde zůstala poslední vzpomínka
k úsměvu který má jen moje maminka
pohlédnu do okna stále se blýská
jak se mi maminko po tobě stýská
chabnou mi kosti upadá morálka
a z oka stéká mi průhledná korálka
tělo mé rozmlely pařáty času
na cestu zpívá mi tisíce hlasů
v obětí s andělem vzpomínám dál
na celý život můj jenž byl mi dán
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
Opravdu dobrá báseň.
Je ti 17 néééé?
Všichni buď zemřem nebo zestárnem a zemřem.
Ale...... reinkarnace.......néé?
Nakonec, člověk by měl být šťastný....
no, myslím, že je to možné i ve stáří...
23.10.2005 12:03:00 | Im