Není proč

Není proč

Sedím sama v tichu svých myšlenek
Sedím a přemýšlím, proč...
Svět se točí, oblaka plynou, voda teče...
I když mám být šťastná, chce se mi brečet...
Možná z radosti...možná ze smutku...
Možná vůbec nevím, jestli mám proč...

Jestli důvod je zde aspoň nepatrný
Že se mi z očí neřinou slzy, ale vlny...
Chci vykřičet všechen bol a smutek, co ve mně sedí
Nemám prý proč?
Jsou stěny a polštáře, jež máčím denně
Ty o tom své vědí...

Myšlenky bloudí...už ne v hlavě, ale kolem
Srdce se chce vypořádat s tím pekelným bolem
Se ztrátou své identity, svého já
Bije jako o závod, tluče na poplach
Tep se zvýšil, tlak s dechem soutěží
Blíží se k cílové rovince...
Kdo z nich zvítězí?

Ne...musím se zklidnit...nabrat dech
Přece z žalu nezešílím, nepolezu po zdech...
Není proč...však šťastná mám já být...
Proč ale nejsem...nedokážu pochopit...
Další polštář...další stěna...pozor...
Dveře... stojí pevně, jako dozor...

Tep se zklidnil, srdce zpomalilo, koukám na dveře
Přemýšlím...myšlenky věnuju důvěře...
Nemám proč tady být zavřená s nepřítelem žalem
Roztřesenou rukou sáhnu na kliku
A otevírám...Pst...je tam...
Světlo, víra...já jen stojím a zírám...

Au...zaháním jednu myšlenku, co kopla mě do spánku
Nemám proč truchlit, mám být šťastná
Není to jednoduchý, ale vzpomínka je to jasná
Proto zatím nejdu dál, sedím na prahu
A vzpomínám...

Byla jsem šťastná, proč nebýt dál...
Kdo by se dnes štěstí a pocitu radosti bál...
Vstaň...šeptá myšlenka...vstaň a běž
Nepřemýšlej už, nech se unášet
Nech mě volně plynout kolem
A skoncuj už s tím bolem
Být nešťastná?
Není proč...