Mamince

A bude to pokaždé stejně krásné,
až podívám se s láskou zas do Tvých očí,
možná mysl se blíž přimkne, divák žasne,
ale celý můj svět se v tu ránu jen kolem Tebe točí.

Oči s barvou jihočeských rybníčků máš
a rty usměvavé, co neúnavně mají pro mne dobré slovo
a každý den, který mi s Tebou dáš,
je pro mne dárkem největším, ač já nedávám Ti mnoho.

Vlasy máš jak lávu z vulkánu tečící,
jsi dračice i žena bojovnice osamělá
a já před Tvou pokorou životu v tichu klečící
zůstávám k Tvým přáním vždycky bdělá.

Máš srdce tolik štědré vůči nám,
dětem, i těm, co pohlazení Tvé zaslouží,
jsi upřímná a hodná, neznáš v slovech klam,
když sama se cítím, srdíčko po Tobě vždy zatouží.

Jsi prostě maminka, kterou nevyplatí poklady světa
a básníci nikdy nebudou mít pro Tvou dokonalost rým,
já vše mé zaprodám za jistotu, že budeš tu ještě dlouhá léta,
že v srdci jsi majákem stálým, že mám Tě ráda, to dobře vím.

Děkuju maminko za všechnu Tvou snahu a cit,
udělat ze mne člověka se srdcem otevřeným jako jsi Ty,
prostě jak má být…