Sonet
Sonet
schovám Ti do polštáře,
vábenku se slovy
z jitřního breviáře,
a první kradmý dotek
v té mlze nad hladinou,
leknínům do pikotek
pro dny, co smutně plynou ...
Pak žádnou jinou krásu
už pod závojem vlasů
lásko, neschovávám,
jen to mi, zdá se, sluší
- být ozvěnou tvé duši,
když toulává se sama.
Komentáře (11)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
nevím kolikrát si to překopla a jaká byla původní verze... tahle mi přijde povedená :o)
21.02.2008 23:05:00 | hanele m.
Dle rozkazu, kaprále! :o)))
Trošku jsem to "překopala", ale pořád to jaksi není to pravé...
29.11.2007 12:53:00 | Hesiona-Essylt
No, snad ta úprava trošku pomohla... :o/ No jo, nemůže bejt každej den posvícení ...
29.11.2007 11:39:00 | Hesiona-Essylt
Jejdamankote, to je příšerný! jak to tak čtu, zní to jak kolovrátek! :o(
Jak to, že jsem si toho nevšimla ?!? To je tak na smazání!
29.11.2007 09:53:00 | Hesiona-Essylt
jééé to je krása..:-) kéž bych tak ted byla s někým ve vrboví:-)...vážně mě to vzalo za srdíčko:-)
29.11.2007 09:52:00 | Lady Carmila
...ozvěna doznívá odrazem o skály,
počítám duše, jež na zemi zůstaly.
Spanilé, bělostné, rozsety na poli,
má duše odlétla, teď už mne nebolí...
29.11.2007 09:20:00 | callowsick