Na zemi peklo

Cesty jsou snadné do vězení Baladiját,
však nazpět jediná z nich nevede snad.
Čeká tu utrpení za obvinění smyšlená
a dveře zpátky neodmyká nevina.

Lidské zrůdy bez mrknutí oka, bez lítosti,
trhají vězňům nehty, lámou kosti.
Osmnáct žen se tiše učí umírat
za dveřmi cely dvaapadesát.

Obrazy krve zaschlé na stěnách
svědectví kreslí těch, co se obrátili v prach,
příběhy mučením zohavených těl,
duší zlomených, na něž Bůh zapomněl.

Po životech jen ve zdech zbyla vrytá jména
každá cela bolestí a hrůzou prostoupena.
Snad vysvitne jednou slunce na nebi bez mraků
nad hroby nevinných synů a dcer Iráku.

Není na světě spravedlnost, zdá se mi,
je-li Bůh, pak není Nebe, Pekla; jen pekla na zemi.