Nezapomnelas

Vzpomněla sis má drahá lásko. Můj ty květe všedních dní, v němž vždy nacházím sladkou vůni čerstvých plodů. Jsi jediná, jediná z mnoha na kterou dnem i nocí vzpomínám. Vzpomněla sis, a já to vím. Je to již dlouho, co zpráva nedošla. Tak dlouho již bezesné noci jsem míval. Však dnešní den mi přišla ta nejmilejší ze světa zpráv, že tys na mě vzpomnělas. Říct já ti to neumím, však naše láska je jak klín. Čas jej vráží hloubš do srdcí našich. Kradmo vstupuje, a cítím to, jak když poutník po Zemi putuje. Vzpomněla sis, a rád já tě mám, květe můj milovaný. Však mohl-li bych ti říct, co cítím já, nevěřilas by. Vím, co já vím, ale nikdy nezjistím zda-li víš i ty. Přišla zpráva, z daleka. Srdce mé se pousmálo, a pošťákovi požehnalo. Došla zpráva, je to milé. Závan strachu, samoty, probudilas ve mně ty. Ale teď se cítím líp. Už tě vidí srdce mé, z dálky ke mně přistupuješ, roušku ostychu odhazuješ. Přijď blíž a ještě blíž. Tvé hebké tělo já opět poznávám. Hmatám každý ohyb, hmatám každý cíp. Jsi to ty má lásko, jedna z největších. A dáváš se mi opět znova, však dnes jinak, nežli dřív. I však jiná, tě poznávám, ale už prostě nemůžem tolik co dřív. Jsi jediná, jediná z jediných a nejjedinější. Alespoň pro mě zůstaneš andělem temných dní. A ty to víš. Chci zas s tebou snít. Náš snový svět, změní se časem v odkvetlých růží květ. Ale dnes, je snad ten den. Vzpomnělas a já to vím. Nikdy asi nepochopíš, že milovat a milovat není totéž. Co slov chtěl bych ti říct, však dnové mnohé neznají. Díky, písmo tvé mi došlo. Teď jak anděl jsem se ocitl na prahu Země, nebe, ráje. Mám ti ještě mnoho co říct, ale nejde to. Je příliš málo času…..Nezapomeň, já ještě žiju. A v srdci tvém chci dál žít. Loučím se s tebou má drahá milovaná a nejmilovanější, dnešek není a nebude jak dřív….Nezapomenu na tebe, a s poslední vzpomínkou, kradmo slza vstupuje na můj vrásčitý líc. S Bohem.