Osnova bolesti

Proč slané slzy na mé tváři
Pokaždé tak smutně září?
Proč kapky krve na mé kůži
Připomínají rudou růži?
Pramínky tečou po bělostné pleti,
Kdo se má vyznat v té jizev spleti?
Mé tělo protíná proud té ostré bolesti,
Bolesti z lásky i neštěstí.
Z krve ornamenty na mém těle,
Se sluníčkem jizvy vykukují směle.
Mé tělo je knihou trápení
A nikdy se na tom asi nic nezmění.
Bolest, rána, krev, strup, jizva jsou mými slovy,
Psanými podle bolestné osnovy.
Zvrácená rozkoš, či snad nemoc?
Proč pláče nade mnou i tichá černá noc?
Všechno lze vyčíst
Ze všech těch míst.
Nohy, ruce, břicho, prsa, záda
Snad žádné místo já neměla ráda.
Co se sebou, sama ve své moci
Pluji dál bez pomoci….
A chci ji vůbec?