Maska

Všechno mne bolí a chce se mi spát,
jenom to, prosím, nechápej špatně.
Myslím, že stane se, co má se stát,
každej den trávíme moc času v šatně.
A za všechno, kurva, může čas,
stereotyp, totiž, ovládl náš hlas.
Naše myšlenky, touhy i pocity,
hořký slzy lemujou mou tvář.
Ta tvář na sobě masku má,
masku z tý šatny, jinak to nejde.
Neumim bez ní žít,
ale to ani ty,
ani nikdo jinej, kdo má se rád.
Dnešní doba už je taková..