Prokletý hřích

Scházím po schodech co znamenají peklo,
níž a níž a stále jen stoupám,
tak nádherně se sestupuje, tak úžasně lehko,
a přitom stejně vím, že stále budu jen sám.

Prokletý básník sám sebou pohrdá,
bez objetí cítí se tak osaměle na cestě,
netuší která bude prvá, jen od kurvy potěšení jisté má,
láska a nenávist připravili svoji past, své kleště.

Po schůdkách závislosti kráčím čelem k peklu,
už se těším až ukáží a řeknou „ Hle, ta svině,“
pokřižuji svoji prokletou duši a do jejich náručích půjdu,

nehleděv své cesty, pochoduji líně,
pot kotli už přikládají černí satanáši,
hrnu se blíže, až spatřívám vařící svoji duši…