Tvé druhé já

Je večer
a ty usínáš,
ještě netušíš,
že druhé já máš.
To já právě procitám,
nastává jeho den,
který ty si budeš pamatovat
jen jako pouhý sen.
A možná se nedozvíš,
že to, co se ti zdálo,
se ve skutečnosti
opravdu stalo.

Tvé druhé já je jako ty,
jako tvé pravé já,
však jen marně se ho můžeš ptát
na jeho životní hodnoty.
Nezná tě
a ty ho taky neznáš,
žijete v jednom těle,
ale míjíte se neustále.
Co ty vnímáš
jako sen
je tvého druhého já den.
Jen ty si na to nevzpomínáš.

Tvé astrální já.
Víš, že existuje.
Chceš se s ním setkat.
Možná, že ta možnost tu je
a možná taky ne.
A tak dál míjíte se,
žijete spolu,
ale v jiném čase,
v jiném prostoru,
Ty ve dne,
Ono v noci.
A navždy zůstanete
bez pomoci.

Až jednou se nevrátí
ze svého nočního výletu,
možná o tebe nestojí,
možná spatřilo kometu.
Nechce už k tobě,
našlo svůj svět
a nevrátí se
už nikdy zpět.

Potom se probudíš,
nevíš, co je teď a tady.
Omámil tě sen
a možná nikdy nezjistíš,
že to, co se ti zdálo,
se ve skutečnosti
opravdu stalo.
Nebyl to sen,
jen tvé druhé já to ví
a nikdo jiný se to
nikdy nedoví.