Anděl

Šrámy na těle se zhojí,
ale na srdci pořád jsou.
Můj rozum nad tím stojí,
proč příběhy, tak za sebou jdou.

Jeden příběh je štěstí pln,
druhý se skládá s nepřekonatelných vln.
Alespoň kdosi si to myslí.

Tenkrát ráno šla jsem ven,
kráčela jsem ulicí, bylo to jak sen.
Vyhoupla se duha a na ni anděl jen,
ten anděl smutnou píseň pěl.

Její slova vyprávěla, že na světěje zlost a žal,
viděla jsem anděla, co tam tenkrát stál.
Teskně se leskly oči jeho, byl vidět ten chlad,
tóny dále vyprávěly, že na světě je hlad.

Plno dětí po Africe bloudí sem a tam,
říká máme prosebně: "Mami, dej mi ham!"
Po tvářích jim tečou slzy, slzy plné bolesti,
dále slova vyprávěla, že svět je plný neřesti.

Holky šlapou chodníky, chlapi kouří doutníky,
někteří si myslíš, že nesahají nám ani po kotníky.
Dobrovolně stojí tam, některé však s odporem,
řekni sama, šla bys s někým, kdo je slizkou tváří ozbrojen?

Anděl zpíval a loutnu hrál,
bylo vidět, jak se ironicky smál.
Smál se nad světem a lidskou hloupostí,
věděl, že každý druhý tě jí pohostí.
Usmíval a tekly mu slzy,
věděl snad, že svět se zbortí brzy?.