Věříš na zázraky?

Mraky tvoří mozaiku propouštěním slunečních paprsků
Ty skládáš střípky nadějí do svých tajných okrsků
Každý den čekám, zda mi od nich půjčíš klíč
Hodiny doufám, že mi cestu vyklestíš

Hodně se změnilo, jaro střídá předjaří
Štěstí se vrátilo, tiše klepe u dveří
Otáčím se, mlčky hledám na zdi klíč
Rychle otvírám, dřív než bude štěstí pryč

Najednou stojím, dveře dokořán
Je tam zima, bílo, tma a mráz
Postava v dáli kvapem míří k nám
Přede mnou velký, strmý sráz

Chtěla bych zakřičet, postavit most
Nadějí překlenout celou svou minulost
Chtěla bych začít s jistotou znova
Jen těžko hledám ta správná slova

Už vím, že postavy z lesů se někdy prostě vynoří
Ale už dávno nestojím s klíčem v ruce u dveří
Nestavím mosty, neměním minulost
Nechci přijít o naději na šťastnou budoucnost...