Zima na dva způsoby

Padají bílé obláčky z nebe,
lehce si sedají na větve stromů.
Do bíla obléknou střechy všech domů.
Jeden z nich za límec - cítím jak zebe.

Tak zahřej mě trochu teplem své dlaně,
už nehřeje tolik, co kdysi hřála,
když tiskla mě ve chvílích , kdy jsem se bála,
tak vroucně a tak odhodlaně.

Rampouchy visí pod parapetem,
já zahraju na ně melodii.
Teskné tóny se do sebe vpíjí
a rozezní se celým světem.

Každý z těch tónů jako led studí,
přidej se, můžeme přeci hrát spolu
o polární záři na severním pólu.
Ta hudba v nás chladné vzpomínky budí.

Ledové květy na oknech
mráz jemnými tahy namaloval
a v jejich listy smutek schoval.
Zimou se nám zvolna krátí dech.

Tak přilož rychle do kamen.
Jen málo dřeva už nám zbývá
a plamínek pomalu dohořívá
a s ním i náš poslední sen.

Krajina spí v ledových peřinách.
I tobě se oči pozvolna klíží,
než se ti spánek pod víčka vplíží,
buď se mnou v pár zbylých vteřinách.

Stiskni mne v náručí naposled
a v posledním zlomku objetí
povolí svalové napětí
a z nás se stane... taky led.