Luno

V rouše Evině
čekám objetí
dech větru jen obejme mě
tiše šeptám dojetím
vezmi mne celou k sobě

snad slza pak skane z nebe
své dlaně do tmy hvězd
vkládám rozechvělé
měsíčku, kolébej mne
Luno má v bledé světlo oblékej mne

z krajkoví snů všech spících
spodničku bílou vyčaruj
pak ráno až vzbudím se něžně
do šatů z mlhy mne začaruj
bosýma nohama oběhnu půl světa
do každého černého lesa
kus šatu svého položím

ještě pojď se mnou
v rosu chladnou jemnou
mě proměňíš, po špičkách pak
všem loukám kus krůpěje své dám
a pak už můžeš jít
má Luno spát