Paní

Paní, co šla s jezevčíkem
a ten mrkal dlouhými řasami
co nakreslila jsem fixou, jednu po druhé
na papundeklovou stěnu blázince

a pak k ní přitiskla svou hlavu neblahou
studila, ona stěna
i paní a její jezevčík
možná to byl chrt, možná slon, možná kalamář
nevím už a nezajímá mne to.

Možná jsme se modlili
v kruhu každý sám
blábolil a plápolal
svými tříštivými slovy

ulice dlážděná
/ulici dláždili paní a jezevčík/
svými nosy
dlouhými.

"Žijte paní
na stěně z papundeklu
na krku kříž na vodítku kalamář
ať mám pocit ukotvení
žijte paní"

možná jsme blázni ve své vsi
možná jsme kalamáři
do kterých jezevčík namáčí své předlouhé řasy
možná jsme jedna dlaždička z kříže
možná jsme paní, nakreslená fixou,

co minula mne

pak otočila se a řekla:

"Dobrý podvečer"