Touha

Tento bič lidstva nad námi stojí,
Vládnouc jak Caesar, Řím se ji bojí.
Býti tak Kleopatrou, mít její půvaby,
Víc bych se nebál, neměl bych obavy,

Tak jako ona ovládla Caesara,
Mocného římského císaře,
Mohl bych touhu prorazit,
Jak kvítí časně na jaře.

Však ona nás jen žene k cílům,
Nečiní nám tak žádné zlo,
Není tak ale rovna křídlům,
Na kterých vždy jak Daidalos létat by šlo.

Však bez té touhy svět by nemohl fungovat,
Byl by jak růže bez kytice,
Zda motivuje a nebo není dobrá věděl bych rád,
Zda vrahem je a nebo učednice.