Sněžíš ...
Sněžíš ...
Vždycky jsi tam stál
To jen já se schovávala do tmy
Když život se mi smál
Stydím se, že hledám Tě
A Ty jsi přitom tu
Je směšné žít v samotě
A nepustit Tě do bytu
Jsi milosrdný vím
Čekáš až pochopím
Mé slzy v perly radosti měníš
A protože stále nechápu … sněžíš …
Komentáře (8)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
Napadla mě taková duchovní asociační metafora, která možná ani nebyla v plánu. Milosrdný, sněžíš, Ježíš.
Ale zpět ke komentáři. Pěkné, moc pěkné dílko:-)
30.12.2007 22:05:00 | Dračičák
někdy je těžké
najít pochopení...
chladivě sněží...
oči přivíráš...
a přitom v dlaních
láska k proteplení...
snad díky ní se
teď už...usmíváš...
:o)
30.12.2007 17:50:00 | Cecilka
proc???
ptam se sebe sam..
strida se realita..potom klam..
kdyz tolik lasky je tu k mani..
proc????
nezustva v nasich dlanich..
proteče..
jen tak mezi prsty
a srdce pláče..oč tu běží?
v slzách kdys milovaný smáčen
a venku..
tiše sněží...
smekam..
(japato ze sem tudle perlu prehledl..?!)
26.12.2007 00:07:00 | Bean
Když se ti život bude zase smát,
tak se mu taky směj a třeba sněhuláka uplácej.
Vždyť sněží :o)
03.12.2007 17:51:00 | Šerpík 1